Text

Tohle je samozřejmě ještě staveniště, a nějakou dobu ještě bude, takže je zapotřebí trochu trpělivosti. Aktuálně Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nam tristique vel leo a vestibulum. Praesent varius ex elit, vitae pretium felis laoreet in. Nullam sit amet pretium nulla. Aliquam convallis sem vitae tincidunt pulvinar. Integer id ex efficitur, vulputate ante et, vulputate risus. Maecenas ac nunc est. Donec nisl turpis, aliquet quis turpis mollis, dictum pulvinar est. Vivamus ut suscipit turpis. Sed metus leo, dignissim non vehicula non, tincidunt ac velit.

1968 - Maturita

Silně "impresionistické" fotky z maturity, ty emoce to ale drží. ;-) Půjčil jsem si tehdy tátův Zorkij I, což byla v SSSR vyrobená Leica II - f/3.5 z roku 1932. Foťák byl tichý a v kožené brašně z medvědí kůže poměrně nenápadný. Bylo tam ale šero, takže jsem zkoušel časy daleko za hranicí "udržitelnosti" a vyvolával potom v teplé vývojce. To jsem ale přehnal, výsledkem ale byly skoro černé negativy, které se mi až ca.30 let později podařilo digitálním skenerem načíst. (Opemus po pǔhodinové expozici vykouzlil jen náznak fotky.) Jo, a to brutální zrno je samozřejmě umělecký záměr - jistě znáte všichni můj vzor, pana Hucka z Mladého světa ;-)

1973 - Mora / Kamerun

André, místní fotograf, velikej sympaťák. Nikdy se nezbavím špatného svědomí, že jsem nakonec lístek s jeho adresou někam založil a neozval se mu. Mora je městečko na samém severu Kamerunu poblíž hranice s Nigerií a dnes v kritické bezpečnostní zóně. Teprve teď jsem se dočetl, že tam poblíž byla do roku 1916 německá pevnost "Moraberg" - Kamerun byl kdysi německá kolonie.

1973 - Zadov

1976 - Djado plateau

Místo je asi to nejméně dotčené "civizací" a turistikou, jaké se mi kdy podařilo navštívit. Organizátor (sasík, všeuměl a majitel dvou upravených Unimogů) Otto Reitzig se mi tři roky po mé první placené cestě s ním (72/73) ozval, jestli bych neměl chuť se za čistě režijní náklady znovu připojit. (Patrně byl s mou funkcí pomocného montéra spokojen ;-) ) Měl tehdy ve skupině i několik horolezců, a ti se chtěli "načerno" podívat na pískovcové skály ležící trochu východně od pouštní trasy Alžírsko (Douala) - Niger (Chirfa). Takže tam horolezci lezli po skalách a já hledal v tamních velikých jeskyních keramické střepy a věnoval se bartrovému obchodu. Střepy skutečnému zájemci rád přenechám. (Někde by se měly povalovat nějaké další diáky.)

1980 - Tamanrasset

Městečko Tamanrasset ("Tam") je hlavní "oázou" v pohoří Hoggar a bylo původně obýváno jen Tuaregy. Jejich původ myslím že ještě pořád není úplně jasný. Je ale zřetelné, že se jedná o směsici různých etnik. Částečné to jsou očividně lidé ze severu, a částečně to jsou potomci jejich černých otroků. Zajímavé je silné společenské postavení žen, které se nezahalují. A známá skutečnost, že se často zahalují muži. To má v poušti praktické výhody, je ovšem i na fotkách vidět, že se jedná hlavně o parádu ;-)

1980 - Hoggar

Pohoří Hoggar na jihu Alžírska je vulkanického původu a jeho dnešní podoba je určena hlavně obnaženými jícny sopek. Tekutá láva v sopkách postupným chladnutím vykrystalizovala a vznikly tak typické šestihranné čedičové sloupy. Ty byly tvrdší než okolní materiál, a tak původní sopečné kužely časem erodovaly a objevily se ty odolnější "odlitky jícnů". (V technice se to jmenuje "odlévání do ztracené formy") V Čechách je podobnou okázkou Panská skála u Kamenického Šenova - "kamenné varhany".